Cesta k moci 3

Darwin Zahn je,spolu s několika kolegy na misi za získáním tras výpravy,která by mohla ohrozit mír a klid v divokém vesmíru.Aby toho dosáhli, tak se musí infiltrovat na palubu výpravy a vzít to co potřebují.Cesta k moci pokračuje

Cesta k moci 3

 

1

 

Darwin Zahn stál na vyhlídkové plošině velikého linkového transportéru,který jej přivážel,stejně jako tisíce dalších pasažérů k planetě Farenhia,kde se formovala expedice do jiné galaxie a to přesně tam,kde Darwin,ani jeho zaměstnavatelé,nezávislá vláda divokého vesmíru nechtěli být rušeni a už vůbec ne galaktickými vojáky.

Darwin upustil od černé bitevní zbroje,která byla pro vojáky vlády divokého vesmíru typická a místo ní měl jenom dlouhé roucho s kápí,přetaženou přes hlavu.Nebylo to však jenom nějaké oblečení.Látka byla vyrobena z biovlákna,které dokázalo měnit svou barvu,tvary,zvětšovat se nebo zmenšovat podle toho,jak její majitel chce.Přimknula se přímo na kůži a jenom tak snadno se nedala sundat.Navíc měla neskutečnu odolnost proti poškození a ani laserová,nebo projektilové palba jim neuškodila.Majitel v ní byl prakticky nezastavitelný.Proto se této zbroji,i když prakticky zbroj nebylo,říkalo duch.

„Celé posádce a cestujícím,“ozvalo se z reproduktoru. „Hovoří kapitán.Za sedm minut budeme přistávat.Těm,kteří s námi dál nepoletí přeji hodně štěstí a pro ty,kteří s námi poletí bych dál bych rád podotknul,že odlet je naplánován za pět standardních hodin od přistání.Tímto vám děkuji za využití našich služeb a těšíme se na vaši další návštěvu.“

Darwin se nemusel vracet do své kajuty,protože všechny věci měl už u sebe,respektive skryté v záhybech pláště,kde je nemohli odhalit,ani ty nejlepší senzory.Stál na vyhlídkové plošině a čekal,až se před ním objeví slunečná stran planety,kde konečně spatřil onu výpravu.

Původně čekal,že se bude jednat o nějakou flotilu na sobě nezávislých lodí a o to víc jej překvapilo, když spatřil obrovský,několik kilometrů dlouhý válec,patrně se zásobami a kolem něj,spojené traverzami,přechodovými tunely a výtahovými šachtami bitevníky a dokonce i osm velikých křižníků.Nejprve nechápal,proč mají takové uspořádání,ale pak mu to došlo.

Tahle expedice měla koneckonců nejen mapovat,ale i kolonizovat vhodně světy.Pokud by tedy narazili na nějaký takový svět,tak se patrně oddělí jeden z těch velikých křižníků a k němu i část bitevníků,aby zajistili novému světu ochranu a ještě určitě dostanou u něco ze zásob,aby měli něco do začátku,než budou zcela soběstační.

Darwin se pokusil odhadnout počet bitevníků a pak kolik může být na palubě lodí asi lidí.Rozhodně tam nebude jenom standardní posádka,protože tak by se z toho stala jenom obyčejná vojenská expedice a propagační materiály hlásaly,že se sebou budou brát civilisty,coby zakladatele nových držav galaktické vlády.

Transportér se prohnal v bezpečné vzdálenosti kolem expedičního seskupení a zamířil k nedaleké vesmírné stanici.Pilot navedl své plavidlo s naprostou přesností na dokovací prstence a vzápětí se podlaha lehce otřásla,jak se aktivovali magnetické západky a plavidlo se ustálilo.

Darwin se otočil na podpatku a odešel z vyhlídkové plošiny,rovnou k nedaleké přechodové komoře, kde už čekalo několik nedočkavců,kteří už chtěl vypadnout a nejspíš letět první raketoplánem na planetu. Darwin tušil,že většina pasažérů bude nejspíš patřit k nové posádce expedice.

Přechodová komora se otevřela a pasažéři se vyhrnuli ven,kde už na ně čekali celníci.Darwin byl asi v půli třetí řady a čekal ani ne dvacet minut,než na něj předstoupil před inspektora,unaveně vyhlížejícího starého muže s šedinami a hlubokými vráskami.

Vzal do ruky příruční skener a projel Darwina od hlavy k patě a znuděně jej položil zpátky na stůl. „Vaše doklady,prosím,“požádal.

Darwin sáhnul do roucha a podal mu identifikační kartu.Byla samozřejmě falešná,ale k nerozeznání od originálních a schopná projít jakýmkoli testem pravosti.

Inspektor vložil kartu do čtečky a přečetl si údaje. „Jak dlouho se hodláte zdržet,pane Nhaz?“zeptal se.

Darwin se v duchu pousmál.Stačilo jenom přehodit písmena jeho příjmení a nové je na světě.

„Jenom na tak dlouho,abych mohl vyplnit papíry a nastoupit na palubu mezigalaktické výpravy,“řekl hrdě. „Už se nemůžu dočkat až odstartuje.Vždy jsem chtěl letět do jiné galaxie a…“

„Jo,jistě,“přerušil jej inspektor. „Tohle tu slyším už několik dní.Máte sebou nějakou zbraň?“

Darwin se nenechal nachytat. „Ne,pane,“odpověděl překvapeně. „Přece jste mě proskenoval.“

„Jo,“zamručel inspektor a vrátil průkaz majiteli. „Máte pravdu.Tak běžte a hodně štěstí.“

„Díky,“řekl Darwin a odešel.Namířil si to rovnou do náborového střediska mezigalaktické výpravy. „Dobrý den,“pozdravil ženu za přepážkou a podal ji identifikační průkaz. „Jmenuji se Darwin Nhaz a přihlásil jsem se do projektu výpravy.“

Žena jenom oskenovala průkaz a přikývnula. „Ano,“odpověděla. „Byla vám přidělena kajuta na bitevníku A 4,třetí paluba,dveře 16.Vítejte na palubě.“Předala nějaký dokument k podepsání a tak jej Darwin podepsal.Žena dokument vzala a podala Darwinovi průkaz.Dále se už s ním nebavila.

Darwin se odebral k nejbližšímu depu raketoplánu a ještě stihnul nastoupit do toho,který zrovna směřoval na palubu výpravy.Dorazili na místo za deset minut,protože motory raketoplánu nebyly nejlepší a cestou museli několikrát měnit kurz,až nakonec přistáli v hangáru válce se zásobami.Moc se tam ale nezdržoval a nastoupil na potrubní výtahu,který jej zavezl nejprve na jeden z křižníků,tam přestoupil na další výtah a s ním přešel na další bitevník a tak dále,dokud se nedostal na místo určení.Svou kajutu našel docela rychle a když ji pomocí své identifikační karty otevřel a vstoupil,tak si konečně oddechl.

Kajuta byla zařízena dost jednoduše.Postel,stolek s počítačem a dvěma židlemi,dvě skříně a oddělená koupelna.Část stěny zabírala holoobrazovka,která byla nastavena na výhled ven,nebo se na ni dalo dívat na správy nebo filmy.

Jako první věc vytáhnul Darwin z roucha malý skener a přejel s ním po stěnách a rozích,aby našel nějaké nahrávací zařízení,nebo skryté kamery,se kterými kapitán,nebo nějaká tajná lodní policie dohlíží na své podřízené.Nic ale nenašel a tak se mohl plně věnovat další činnosti.

Otevřel skříň,ve které se nacházely kombinézy a oblečení posádky.Organizátoři výpravy trvali na tom,aby bylo vypuštěno civilní oblečení,které podporovali chmurné nálady a vytvářeli kulturní rozdíly. Darwin sáhnul do roucha a vytáhnul odtamtud něco,co vypadalo jako malé očko na nervu a natočil jej ke kombinézám.Očko mrknulo a Darwin jej vrátil zpátky do roucha,načeš stlačil speciální bod na krku a roucho se přeměnilo na kombinézu.

V tu chvíli se ozvalo klepání na dveře.

„Kdo je?“zeptal se Darwin a ze záhybu kombinézy vytáhnul laserovou dýku.

„Uvítací výbor,“zaznělo zpoza dveří. „Kapitán dává pozdravovat.“

Darwin vrátil dýku zpátky a otevřel dveře,načeš dovnitř vkročil muž v té samé kombinéze,v jaké byl on.Měl krátké hnědé vlasy,tmavě modré oči a velice ostré rysy.Ve skutečnosti byla kombinéza,kterou na sobě měl taky z biovlákna a patřil ke dvěma agentům,se kterými Darwin na této misi spolupracoval.S tím třetím se zatím neměli dostat do kontaktu,ale měli se mu ozvat až ve chvíli,kdy budou muset zmizet.

„Čau,Darwine,“řekl. „Zabydlel ses?“

„Jo,Deane,“odpověděl Darwin. „Co jsi vykoumal za ty dva dny?“

„Nic moc,“pokrčil Dean rameny. „Jenom vím,že kapitán celé téhle operace je Arazen a že je to pořádný pedant.Pořád a všude mele něco o tom,že v neznámých oblastech konečně zavlaje vlajka galaktické vlády.Nic tak nepravděpodobného si ani nedovedu představit.Každopádně,data která potřebujeme jsou v hlavním počítači bez připojení k vnější síti a tudíž se budeme muset dostat přímo k němu a umístit vysílač,aby ho náš třetí mohli hacknout.Nevím sice,jak to sem propašoval,ale můžeme být rádi,že se mu to povedlo.“

„Jaká je ochrana,kolem centrálního počítače?“zeptal se Darwin.

Dean se zasmál. „Pár detektorů pohybu,otravný interní bezpečnostní systém jádra a několik vojáků, kteří chrápou ve službě,“odpověděl. „Jediný problém by snad mohl být druhotný bezpečnostní systém jádra,který pracuje samostatně a má vlastní zdroj napájení.Přes něj bude problém se dostat.“

„To už se nás netýká,“pokrčil Darwin rameny. „My jenom umístíme vysílač a budeme čekat.“

„Nic jiného nám ani nezbývá,“odvětil Dean. „Ale budeme si muset pospíšit.Výprava zvedá kotvy za měsíc a jakmile odletí od doku,bude hodně těžké odsud zmizet bez toho,aniž bychom přilákali pozornost.“

„Jen klid,“usmál se Darwin. „Však ono se to povede.Máš pro mě plány?“

Dean sáhnul do kombinézy a vytáhnul odtamtud malou kovovou placičku,sotva velikosti oka a podal jej Darwinovi.Ten na ni zmáčknul malé červené tlačítko a přiložil si ji na spánek.Prudce sebou trhnul a pak si ji sundal.Jednalo se o mozkoštěp,který do mysli implantuje vzpomínky.Vláda divokého vesmíru jej používala k rychlému tréninku svých vojáků,kteří tak mohli získat celý výcvik za jeden den.

„Díky,“řekl Darwin a rozdrtil předmět v ruce,protože po použití už nebyl k ničemu. „Tak jdeme na věc.“

 

2

 

„A pro vás to doopravdy nic neznamenalo?“zeptala se Emili. „Přišel jste mezi ně,spolupracoval s nimi a trávil svůj čas.Doopravdy to s vámi nehnulo?“

„Na palubě bylo několik set tisíc lidí,“podotknul starý Darwin jakoby nic. „Já chránil miliardy bytostí,které na nás spoléhali,že vše udržíme tak,jak to všem vyhovuje.Svou stranu jsem si vybral už v den,kdy jsem se přidal ke armádě divokého vesmíru.A já miloval to,za co jsem bojoval.Pokud bych měl to samé udělat znovu,udělal bych to a nic bych nezměnil.“

„Jak to můžete říct tak chladnokrevně?“zeptala se Emili šokovaně. „Vám na nich vůbec nezáleželo?“

„Ani trochu,“zakroutil Darwin hlavou. „Bylo to jenom dav a ti,kteří proti nám bojovali dostali to,co chtěli.Možná jsem i nějakou tu lítost cítil,ale v té době byly jiné věci,na které jsem musel myslet.Ale nyní bych se rád vrátil k vyprávění.Pokud můžu.“

Zajisté,“přikývnula Emili.Byla čím dál víc tím příběhem zaujata.

„Na palubě jsme já a Dean strávily asi čtyři týdny,“pokračoval Darwin. „Seznamovaly jsem se s prostředím,připravovaly plán,hledaly únikové cesty,pracovaly jsme tam,kde jsme měly.Dělaly jsme prostě vše,co jsem měly jako pasažéři a pomocný personál dělat měly.K akci jsem se ale odhodlali až několik dní před odletem,kdy všichni oslavovali,že se vše povedlo.Využili jsme situace.“

 

3

 

Darwin a Dean stáli v řadě spolu s tisícovkou dalších lidí a jiných bytostí.Nacházeli se ve veliké hale jádra a sledovali kapitána,který zrovna nasednul na antigravitační plošinu se zapuštěným mikrofonem a vznesl se do výšky.Byl to Arazen.Vysoký humanoid se svalnatýma nohama a širokým trupem,ze kterého vybíhaly až nesmyslně tenké paže,zakončené osmi,ještě tenčími prsty,zakončené zatažitelnými drápy.Mohlo by se zdát,že se každou chvíli zlomí,ale podle toho co se tradovalo,tak Arazenové dokáží svýma rukama ohnout ocelovou tyč,aniž by se zapotili,nebo unavili.Hlava vypadala skoro jako lidská,jenom měla vyšší šikmé čelo,hluboce posazené oči a špičaté uši.Ústa byla plná jehličkovitých zubů a ukazovala tak,že arazenové jsou dravci.Oblečený byl do bílé uniformy s výložkami kapitána a na hlavně měl posazenou brigadýrku s velikým znakem galaktické vlády.

Vznesl se do výše a rozhlédl se kolem sebe. „Jmenuji se Arlak,“představil se. „Jsem Kapitánem této výpravy a váš nejvyšší nadřízený.To už ale jistě víte a proto přejdu rovnou k věci.Nastoupili jste na palubu té největší výpravy,jaká kdy byla uskutečněna.Před námi jsou nekonečné dálky vesmíru,které ve jménu galaktické vlády prozkoumáme a na každé planetě zanecháme vlajku,aby každý věděl,že jsme tam byly.Že Někdo měl tolik odvahy k tomu,aby se vydal tak daleko od domova,směrem do neznáma,kde nikdo neměl odvahu žít.“

Dean se pousmál. „Proč to tak nemohlo zůstat?“položil tiše Darwinovi řečnickou otázku.

„Na své cestě se jistě setkáme s problémy,“pokračoval Arlak. „Nebude jich málo a nebude jednoduché je vyřešit,ale pokud všichni se všemi budeme držet a snažit se,tak nás nic nezastaví.Nic nezastaví průzkumnou expedici galaktické vlády,která na nás spoléhá a která nám svěřila tyto lodě,ale ještě něco mnohem důležitějšího.Dali nám důvěru.Důvěru,kterou my nesmíme zklamat.Neselžeme a dokážeme tak všem,že tento projekt měl smysl.Že přinesl jenom dobro.Ale ne jenom dobro několika lidem.Ale dobro celé galaktické vládě.

Na jejich pokyn přivedeme světlo do temných regionů neznámého vesmíru.Přineseme řád mezi barbary,kteří tam čekají.Získáme světy,které si bez řádu a vůle galaktické vlády nedovedou sami poradit. Nebudeme před ničím ustupovat,ani se krčit.Vše co nám bude stát v cestě se bude muset podrobit vůli galaktické vlády,jinak bude zničeno.Nezastavíme se,dokud v regionech neznámého vesmíru nebude každá planeta patřit Galaktické vládě,“tímto ukončil proslov a celou halou se nesl sborový potlesk.

„Jestli hledáš dobrý čas,tak nastal,“řekl Zahn tiše. „Jdeme.“

Oba vyšli z haly a nastoupili do výtahu,které je vyvezl na nejvyšší podlaží jádra,odkud se celé uskupení řídilo.Cestou jejich kombinézy získaly vzhled uniforem bezpečnostních složek.Doufali,že mezi těmi statisíci bytostmi nikdo nepozná,že tihle dva mezi bezpečnost nepatří.

Minuli úplně prázdná stanoviště obrany a kráčeli dál chodbou,kde se nacházel můstek.Byla to veliká kruhovitá místnost,jejíž zdi lemovali počítačové stanice a prostřed na vyvýšeném stupínku bylo kapitánské křeslo.Bylo zdě několik dveří a Darwin i Dean do jedněch vešly.Jednalo se o holosál,s velikou mapou známe galaxie a několika křesly.Tady se měla projednávat trasa letu a doplňovat mapa.

Oba přešli až na druhý konec místnosti,kde už několik dní připravovali vše pro svou akci.Zatímco Dean hlídal,tak Darwin jediným lehkým kopnutím vyrazil mřížku ventilace,načeš do ní vlezl a Dean hned za ním.Samozřejmě vrátil mřížku zpátky na místo.

Nějakou dobu se plazili šachtou,až se dostali nad svůj cíl.Před nimi byla laserová bariéra,přes kterou kdyby se pokusili dostat,tak by spustí poplach.Vedla přímo k datovému jádru.Ještě před bariérou ale byla mřížka směrem dolů a pod ní chodba,vedoucí právě k jádru.Byla to vlastně mezichodba,protože nejprve se muselo projít jedněmi dveřmi sem a potom druhými až přímo k jádru.Před silnými dveřmi stáli dva strážní v kompletních bojových uniformách a puškami na hrudi.

Darwin se přesunul nad mřížku a vyřadil bezpečnostní čidlo proti otevření.Pak vytáhnul z kombinézy nějakou hmotu,na první pohled připomínající rosol,ze které vykouknulo malé očko.Darwin položil hmotu na zem a ta se dala do pohybu,načeš zmizela za okrajem díry po ventilaci.

Jednalo se o tvora,který sám dokáže najít pozorovací zařízení,čili kamery,zjistí si co a pod jakým úhlem nahrávají a pak překryje objektiv,načeš vytvoří smyčku záznamů.Dokázal imitovat nejen záznam,ale i zvuky a dokonce i pohyb.Byl to dokonalý nástroj pro vloupání.

Darwin počkal dokud neměl jistotu,že tvor udělal co měl a pak vytáhnul z kombinézy malou kuličku.Lehce ji stisknul a hodil dolů.Ozvalo se sotva slyšitelné zasyčení Pak se Darwin protáhnul okrajem díry a seskočil na zem.Dean zůstal nahoře a čekal až se vrátí.

To co hodil dolů byl plyn,který znehybní ty,kteří jsou v jeho dosahu a jakoby pro ně zastavil svět. Pořád viděli a slyšeli to co předtím.

Darwin přistoupil k číselníku a přiložil k němu dlaň.Z kombinézy vyletěl dva malé kabely podobné šlachám a jeden se ztratil v číselníku,zatímco druhý v zásuvce na klíč.Chvíli byl klid a pak se dveře otevřeli.Nikdo se za nimi nenacházel.Přesto ale Darwin vytáhnul ještě jednoho tvora imitátora a hodil jej ke stropu.Během chvíle našel kameru a přilepil se na ni.

Darwin vstoupil do místnosti,kde si na velikém ocelovém stole zapuštěném do země hovělo samotné datové jádro.Mělo tvar koule s asi dvoumetrovým průměrem a jedinou velikou obrazovkou s konzolí na ovládání.

Darwin naposled sáhnul do kombinézy a vytáhnul něco,co vypadalo jako pilulka,ale tam se mu v ruce rozložila a vypadala jako malý pavouček.Darwin jej položil na stanici a čekal.Robot vlezl chladící mřížkou dovnitř a pak se ozvalo lupnutí,čím dával robot vědět,že našel to co měl.

Darwin se dal na ústup a sotva zavřel dveře,tak slyšel,že se druhé otevírají.Přesunul se nad díru ve stropě,kde už čekal Dean a rychle mu pomohl nahoru.Ještě než dali zpátky mříž,tak Darwin hodil do chodby prostředek,který vojáky zase vzpamatoval.Ještě ale zůstali.Zajímalo jej,kdo to sem jde.

„Vše proběhlo v pořádku,“řekl Arlak. „Dodali jsme jim ducha,kterého tak nutně potřebovali.Nyní již naší cestě nic nebrání.Za jak dlouho odstartujeme?“

„Zítra,“odpověděl někdo,koho Darwin ani Dean neznal. „Jakmile nahodíme motory křižníků,tak bychom mohli vyrazit.“

Výborně,“přikývnul Arlak. „Výborně.“

Dál už to Darwina ani Deana nezajímalo a vrátili se zpátky do sálu s mapou.Když zaklapnuly mřížku, tak se Dean pousmál a pohlédl na hodinky. „Čtyři minuty padesát šest vteřin,“řekl. „Jsme o čtyři vteřiny lepší,než jsme myslely.“

„Jo,“přikývnul Darwin.Oba se posadili do křesel a kochali se pohledem na galaxii.Asi o dvě minuty se dveře otevřeli a v nich stál první důstojník.

„Co si myslíte že děláte?“zamručel. „Pro vás snad rozpis služeb neplatí,nebo co?“

„Ale no tak,pane,“odpověděl Darwin. „V takový den by chcete,abychom pracovali?Všichni oslavují. Měl byste taky.“

„Právě protože všichni oslavují je nutné dbát na zvýšenou pozornost,“zamručel důstojník. „Tak je běžte hlídat.Ale poklusem.“

Darwin i Dean udělali jak jim bylo nařízeno a když se konečně dostali dost daleko od můstku,tak si oddechli. „To šlo dobře,“řekl Darwin. „Pokecám a dám vědět.“

„Měj se,“řekl Dean a zmizel v jedné chodbě.

Darwin se vrátil k sobě do kajuty a vytáhnul zpod postele malou krabičku.Položil ji na stolek a otevřel ji.Byla v ní fotografie zasazená do kovového rámu.Darwin ji vzal a zatlačil na levý horní okraj,načeš se obraz zavlnil a objevil se něm text. „Dobrá práce,“stálo tam. „Napojil jsem se,ale ten bezpečnostní systém prolomím asi za tři dny.Mohu jej sice prorazit hned,ale to bych způsobil poplach.Počkejte tři,nejvýš čtyři dny.“

Darwin zapnul klávesnici a napsal. „Expedice odlétá zítra.Mám to ze spolehlivého zdroje.Můžeš si pospíšit?“Odeslal.Odpověď přišla skoro hned.

„Ne,“bylo napsáno na obrazovce. „Potřebuji nejvíc ty čtyři dny.Musíte nějak zařídit,abychom neodletěli.“

„potvrzuji,“napsal Darwin. „Zařídíme to.“Ukončil spojení,ale hned navázal jiné.Konkrétně s Deanem. „Máme problém,“napsal. „Musíme pozdržet odlet o minimálně čtyři dny.“

„Takže plán B?“objevila se na obrazovce odpověď.

„Jo,“odpověděl Darwin. „Plán B.Sabotáže.“

 

4

 

Darwin se vysoukal z údržbářského tunelu a pak pohlédl na hodinky.Poklepal na ciferník,jakoby se hodinky zastavili,což byla pravda,ale hlavně to byl spouštěcí mechanismus.Na bitevním křižníku,který se měl dnes uvézt do provozu právě explodovala tryska motoru,kterou tak zručně sabotoval.Stačilo jenom zapálit vysoce vznětlivé palivo,které v jedné trubce teklo a tryska se doslova roztrhnula.Oprava bude trvat minimálně celý den,ale byla to maličkost.I bez jednoho bitevníku mohla expedice pokračovat.

Dean v současné době sabotoval další křižník,i když jiným způsobem a tvrdil,že to bude pořádný virvál.Darwin mu jenom držel palce,aby to vyšlo.

Kolem se prohnalo několik techniků. „Co se stalo?“zeptal se Darwin překvapeně.

„Vybouchnula tryska,“zvolal jeden z nich a pak se spolu se svými kolegy ztratil za zatáčkou.

„A sakra,“zaklel Darwin naoko.Pak vykročil do chodby,aby šel nahlásit,že opravil to vadné vedení. Jakmile ale vstoupil do údržbářské centrály hlavního křižníku,tak se stal svědkem neskutečného chaosu,kdy obsluha běhala od jedné stanice ke druhé a ze všeho létali jiskry.I tohle byla Darwinova práce.

Nenechal trysku jenom vybouchnout.Naopak trochu oslabil stěnu okolo poškozené trupky,která měla zbytek lodi před explozí ochránit a výbuch tak vzal sebou i elektrické a datové vedení a to se vypálilo až sem.Tímhle vyřadil jednak jeden motor,ale i životně důležitou údržbářkou centrálu téhle lodi.Tohle budou opravovat hodně dlouho,ale ne víc než dva dny.A navíc tímhle tuhle lod vyřadil z provozu.Kapitán určitě nebude chtít vyrazit s jednou poškozenou lodí.Pořád chtěl mít plavidla v prvotřídním stavu.Takoví už Arazenové byly a Darwin byl jenom rád.

„Co se stalo?“zeptal se Darwin jednoho spolupracovníka. „Prý vybouchnula tryska motoru.“

„Jo,“přikývnul muž. „A vzala sebou vedení až sem.“

„Ochranná stěna to nezadržela?“zeptal se Darwin nechápavě. „Na to přece byla konstruovaná.“

„Zjevně špatně,“pokrčil muž rameny a pohlédl kolem sebe. „Podívej na ten blázinec.Takhle neodletíme.“

„Arlak vyskočí z kůže,“poznamenal Darwin.

„Já spíš myslím že někoho brzy zabije,“odvětil muž. „Rozhodně ale nebude chtít letět s jednou poškozenou lodí.Znamená to prostě další problémy díry v plánu.Máš co dělat?“

„Co jsem opravil tok datového vedení do děl na pravoboku,tak nic,“pokrčil Darwin rameny.

„Co s ním bylo?“zeptal se muž.

„Škůdci,“odpověděl Darwin. „Tyhle místa si berou na mušku jako první.Vyhubil jsem je a okolí postříkal repelentem.Na nějaký čas se tam tomu vyhnou.“

„Výborně,“pousmál se muž. „Takže tě rovnou pošlu jinam.Na Kapitánském můstku je nějaký problém s obrazovkami.Pořád se vypínají.Skoč tam a skus s tím něco vykoumat.“

Darwin přikývnul a vyšel z chaotického centra údržby.Kdyby mohl,tak by se zasmál tomu,jak snadno se dá tohle monstrum sabotovat.Když se to tak vezme,tak tyhle bitevní lodě,které celou expedici poháněly byly jenom veliké balíky konstrukčních chyb,které jenom čekají na to,až je někdo využije a přitom to pořád bude vypadat jako náhoda,nebo nehoda.Darwin i Dean už znali skoro všechny za ty čtyři týdny co zde sloužili a tak měli jasné cíle a plány už dlouho dopředu,než byla samotná akce nutná.

Celý proces sabotování už ale stejně nebude moc dlouho trvat.Technik se ohlásil a řekl,že nakonec bude potřebovat nanejvýš tři dny a to bylo včera.Dneska měli s Deanem v plánu jenom pár malých sabotáží,aby odvedli pozornost od případného hledání viníků a zaměstnali personál opravami.

Darwin nastoupil do jednoho z výtahů vedoucích do jádra a opřel se o jeho stěnu,zatímco se kabina dala do pohybu.Když vystoupil,tak šel několika chodbami a pak nastoupil do dalšího výtahu,který jej vyvezl na nejvyšší podlaží.Prošel kolem bezpečnosti a zamířil rovnou na můstek,kde se už skupina lidí skláněla nad otevřeným panelem údržby.

„Tak co se vám tu pokazilo?“zeptal se Darwin,když se zastavil kousek před nimi. „Prý vám tady blbnou obrazovky.“

„Jo,“přikývnul jeden z mužů. „Podívej se na to,ale rychle.“

„Žádný problém,“pousmál se Darwin a jako had vklouznul do úzkého tunelu,kde všechno blikalo, svítilo a jednom místo jiskřilo. „Hrabali jste se v tom?“

„Trochu jo,“ozvalo se zvenku. „Proč?“

„Pěkně jste to zmrvili,“odpověděl Darwin. „Budu muset vyměnit spojovací skřínku.Který debil se to oháněl s laserovou pilkou?“

„Za jak dlouho to opravíš?“ozval se neurvalý hlas zvenku.

„Pokud mi donesete ze skladu náhradní skřínku rozvodu,tak do půl hodiny,“odpověděl Darwin. „Ale pokud budete zdržovat,tak to bude trvat jenom déle.“

„Dojdi si pro ní sám,“zazněl neurvalý hlas. „Od čeho jsi údržba?“

„Idioti,“pousmál se Darwin. „Musím to tady odpojit a to hodně rychle,jestli nechcete,aby vám vyhořely i všechny ostatní systémy a upozorňuji vás,že opravit to už by byla práce na několik dní.Musely by se otevřít všechny konzole,vyměnit kabely a tak dále.Takže někdo běžte pro tu skřínku a já se pokusím napravit to,co jste tak dokonale pokazili.“

Někdo se nakonec rozběhnul pryč a Darwin se dal do práce.Tohle nebyl výsledek jeho sabotáže,ale dokonale mu pasoval do karet.Odpojil přívod a v tu chvíli někdo na můstku vykřiknul.Právě v tuto chvíli totiž většina obrazovek zhasnula.

„Jen klid,“zvolal. „Musel jsem odpojit obrazovky,jinak by všechno vyhořelo.do půl hodiny to zase bude fungovat.“

„To doufám,“ozval se od průlezu hlas,v němž Darwin poznal Arlaka. „Dnes už bylo dost problémů.“

„Promiňte,kapitáne,ale pokud by se vaši hoši nesnažili dělat mou práci a zavolali mě rovnou,tak tohle nebylo nutné,“odvětil Darwin a zápolil s uzávěrem skřínky. „Neměli byste jim svěřovat laserové pilky.“

„Nu dobrá,“řekl Arlak. „Každopádně bych ocenil,pokud byste si Pospíšil.Už máme moc veliké zpoždění.“

„Jistě kapitáne,“řekl Darwin a v duchu se křenil.Kdyby tak věděl co jej čeká. „Taky se těším až odsud vypadneme.“V duchu se smál tomu co říká. „Mohu se na něco zeptat,kapitáne?“

„Jistě,“řekl Arlak. „Co chcete vědět?“

„Co když tam,v neznámých regionech narazíme na nějaké jiné národy?“zeptal se Darwin,aniž by přerušil svou práci. „Co když se nebudou chtít podvolit naší ideji a budou si chtít zachovat svou vlastní?“

„Kdo by nechtěl?“zeptal se Arlak jakoby nic. „Mi jim přece přivedeme civilizaci.Je to naše povinnost.“

„Naši civilizaci,“řekl Darwin. „Přivedeme jim naši civilizaci.“

„To jsou velice nehezké řeči,které vedete,“odvětil Arlak trochu podrážděně. „Nemám rád,když někdo mluví takovým způsobem.Abyste tu nakonec nezůstal.“

„Co si vy vlastně představujete,že získáte touhle cestou?“zeptal se Darwin. „Nová teritoria, technologie,národy k podrobení,nebo jenom průzkum?“

„Všechno,“odpověděl Arlak jednoduše. „Vše co jste jmenoval je cílem našeho letu.A nezastavíme se před ničím,dokud v neznámých regionech nebude vlát naše vlajka.“

„A co vlajky těch,kteří ta místa obývají?“zeptal se Darwin. „Co oni?“

„Budou muset ustoupit,“řekl Arlak klidně. „Národy nemohou existovat samostatně.Vždy se musí podrobit něčemu většímu než jsou oni sami a jít za těmi,kteří mají v rukou moc.“

„Tím chcete říct,že si prostě vezmeme to co chceme?“zeptal se Darwin a do hlasu vložil trochu strachu,který však vůbec necítil. „Že se z nás stanou dobyvatelé?“

„Pokud to bude nutné,tak ano,“řekl Arlak klidným hlasem. „Ti,kteří proti nám budou stát budou mít dvě možnosti.Podrobit se po dobrém,nebo po zlém,Máme tady dost palebné síly na to,abychom obrátily několik planet v prach a během toho i ničit lodě,které by nám v našem počínání bránili.“

„To je ale genocida,“zaprotestoval Darwin.

„To je pokrok,“utnul Arlak razantně. „A tomu nesmí stát nic v cestě.Jednotlivec,nebo celý národ.“ Bylo vidět,že se mu tahle debata,respektive představy o ní velice líbí. „Jak dlouho už jste u tohoto projektu?“zeptal se Arlak.Kdoví proč chtěl změnit téma,nebo vůbec pokračovat v debatě s technikem.

„Čtyři týdny,“odpověděl Darwin.

„Tak krátká doba vám stačila k tomu,abyste ztratil důvěru v naši věc,“povzdechl si Arlak. „Radši se zamyslete nad tím,co vlastně chcete.Jakmile se jednou touhle cestou vydáme,tak už není cesty zpátky.“

„Co si vy vlastně představujete,že získáte touhle cestou?“zeptal se Darwin. „Nová teritoria, technologie,národy k podrobení,nebo jenom průzkum?“

„Všechno,“odpověděl Arlak jednoduše.

„Budu nad tím přemýšlet,“řekl Darwin a to se už objevil někdo s náhradní skřínkou a Darwin ji začal zapojovat. „Budu nad tím přemýšlet,“ řekl znovu.

 

5

 

Darwin se musel usmát když přišel do svého pokoje a aktivoval vysílač v podobě rámečku. „Data stažena,“objevilo se na obrazovce. „Padáme odsud.“

Darwin nepotřeboval slyšet víc a tak uložil rámeček do kombinézy a vydal se z pokoje.Neměl tam nic co by nemohl postrádat a zamířil si to rovnou k hangáru,ze kterého se chtěl dostat nejprve na vesmírnou stanici,pak na planetu a nakonec na místo setkání,odkud odletí zpátky do neznámých regionů.

Šel úplně klidně chodbou a pak se mu do zad zaryla hlaven laserové pistole.

„Ani slovo,“zazněl za ním tichý hlas. „Pokračuj a na křižovatce jdi doleva.Vlezeš do prvních dveří nalevo.

Darwin udělal to,co bylo po něm chtěno a když se za nimi zabouchnuly dveře,tak teprve nyní viděl, kdo jej vlastně zajal.Byl to první důstojník a rozhodně nevypadal na to,že to co právě udělal byl jenom žert.

„Nechcete mi něco říct?“zeptal se.

„Nevím co po mě chcete,pane,“řekl Darwin nechápavě.

„Nekecejte mi tady,“zamručel Důstojník a potěžkal pistoli. „Nebo vám snad mám ustřelit ruku?“

„Já vůbec nevím co po mě chcete,“zaprotestoval Darwin.

„Tak já vám to povím,“řekl Důstojník. „Před nedávnem jsem vás a vašeho kamarádíčka nachytal na můstku.Co jste tam ten den dělaly?“

„Dívaly jsme se na obraz galaxie,“odpověděl Darwin.Tohle přece byla částečná pravda.

„A předtím jste jistě byly na proslovu kapitána,“pokračoval Důstojník.

„Ano,“přikývnul Darwin. „Jako každý.“

Důstojník se na něj upřeně díval a potom pistoli sklonil.Dokonce se začal usmívat. „Veliteli Darwine,“ řekl vesele a stisknul límec své uniformy,která se přeměnila na černou kombinézu. „Jsem rád,že vás konečně poznávám.“

„Vy jste byl náš kontakt?“zeptal se Darwin překvapeně.

„Ano,“přikývnul důstojník. „Nebylo by asi moc dobré,kdybyste věděli,že máte tak vysoce postaveného spojence a spolubojovníka.Měl jsem dohlížet nad tím,abyste se nedostal do konfliktu s vrchním velením.Můžete být v klidu.Nikdy jsem nemusel zasahovat a kdybych nevěděl kdo jste,tak bych si vás ani nevšimnul.A nyní je náš úkol kompletní.Můžeme odsud v klidu zmizet:“

Darwin se usmál. „Paráda,“řekl. „Ale proč jste mě sem přivedl pod laserem?“

„Legrace,“pokrčil Důstojník rameny. „Moc si ji tady neužijeme.A nyní bychom měli zmizet.Vše jsem už zařídil a odhlásil jsem nás ze seznamu posádky.Raketoplán nám letí za deset minut.Měli bychom jít.Dean už tam na nás určitě čeká.“

Oba vyšli ven a zamířili do hangáru,kde už Dean doopravdy čekal a když spatřil své dva spolupracovníky,tak se široce usmál. „Ahoj,pánové,“řekl. „Tak co?“

„Vše v pořádku,“řekl Darwin. „Už se ale těším domů.“

 

6

 

„Jak mi tahle zbroj chyběla,“řekl si Darwin v duchu,když byl opět na palubě svého bitevníku Predátor a na cestě k bojovému uskupení,které se formovalo proti průzkumné expedici.Nyní stál v kulatí místnosti a kolem něj byly holografické obrazy,představující členy vlády.

„Vaše data jsme obdržely,“řekl jeden z nich,ale kvůli kápím přes hlavy a reproduktorům nebylo poznat,kdo to byl. „Výborná práce.Naše lodě se již připravují na místě,kterým budou prolétat skrze naše teritorium.Očekáváme je do čtyř dnů.“Zavládlo krátké ticho,než promluvil někdo jiný.

„Máme pro vás nové zařazení,pokud jej přijmete,“promluvil ženský hlas. „Jelikož jste v této záležitosti podnikl nejvíc,tak bychom vám nabídnuly post velitele tohoto uskupení.Přijmete toto zařazení?“

Darwin se postavil do ukázkového pozoru. „Přijímám,“řekl pevným hlasem. Měl bych ale v tomto směru otázku,“

„Jakou?“zeptal se někdo jiný.

„Máme proti sobě velikou palebnou sílu,“řekl Darwin. „Proti nám moc nezmůžou,ale co když na ni budou spoléhat natolik,že budou proti nám bojovat?“

„Neradi bychom je viděly mrtvé,“promluvil další z rady. „Ale pokud to bude nutné,tak můžete použít smrtící sílu.Jinak ale máte povoleno udělat cokoli,abyste je zastavil.“

Darwin přikývnul. „Provedu,“řekl. „Ihned vypracuji se štábem plán a rozestavím lodě.Až expedice přiletí,tak na ně budeme čekat.“

 

7

 

Emili zakroutila hlavou. „To je neskutečné,“řekla.

„Není,“zakroutil starý Darwin hlavou. „Je to naprosto skutečné.Přesněji je to minulost.Dalo by se dokonce říct,že jsem s tím zařazením počítal.Práce jako práce.“

„Takhle jste to tehdy bral?“zeptala se Emili.

„Beru to tak pořád,“pokrčil Darwin rameny. „Vše je tak mnohem jednodušší,když se na některé věci dokážete podívat s odstupem a nepřijímáte cizí osudy za své.Já prostě jen bránil svůj svět.Svět,který oni chtěli narušit,rozvrátit a ovládnout.To jsem nemohl připustit.Musel jsem udělat to,co jsem nakonec udělal.“

Do místnosti najednou vstoupila nějaká žena a postavila se vedle Darwina.Nejprve překontrolovala nějaký panel na křesle a potom přikývnula.

„Je mi to jasné,“řekl Darwin a pohlédl na Emili. „Je mi líto,ale pro dnešek musíme naši malou seanci ukončit.Budeme pokračovat zítra.Pokud vám to nevadí,tak jsem pro vás nechal připravit pokoj.Samozřejmě pochopím,když se rozhodnete jet domů.Zařídím vám v takovém případě odvoz.“

„Ráda vaše pozvání přijmu,“řekla Emili. „Doma jsem řekla,že to možná bude trvat déle.“

Darwin se usmál. „To jsem rád,“řekl. „Nyní když mě omluvíte,tak i já se potřebuji natáhnout.Mé staré kosti potřebují toho odpočinku čím dál víc.“Stisknul několik tlačítek na opěradle a křeslo se na antigravitačních plošinách zvedlo do vzduchu a zamířilo pryč.Ještě ve dveřích se ale otočilo zpátky k Emili. „Dobře se vyspěte.Až budete zítra připravená,tak mě opět najdete tady.“

„Budu se těšit,“řekla Emili.

---